Křehkost někdy skály trhá
Kůň a meč a dlouhý plášť,
jezdec a jelen na úprku,
pocit divný v noci máš
ve spleti dlouhých černých smrků…
Ranou meče klesl v tmách,
po jílec ostří ve svém boku,
co z prachu je, pojme prach,
kam cválal jezdec ten – a odkud?
Zapomeň, zapomeň na hrůzy,
prolil jsi krev, však věz, Radůzi,
láskou tě spasí Mahulena,
mírná jak laň, bledá jak stěna…
Refrén:
Křehkost někdy skály trhá,
láska ostřejší je zlob,
kvůli oběma se vrhá
člověk střemhlav – dole hrob…
Křehkost někdy skály trhá,
pomsta svíravý je šat,
někdo krev, někdo cit mrhá,
láska neumí se bát…
Jelen věčným spánkem spí,
však jezdec klidu nedochází,
víc než na svém žití lpí
snad na své cti, nechce se plazit…
V okovech má jezdec mřít,
nádhernou dívku smutek skryje,
zmučeným rtům dává pít,
jemný je hlas a hebká šíje…
Zapomeň, zapomeň na hrůzy,
prolil jsi krev, však věz, Radůzi,
láskou tě spasí Mahulena,
mírná jak laň, bledá jak stěna…
Refrén:
Křehkost někdy skály trhá,
láska ostřejší je zlob,
kvůli oběma se vrhá
člověk střemhlav – dole hrob…
Křehkost někdy skály trhá,
pomsta svíravý je šat,
někdo krev, někdo cit mrhá,
láska neumí se bát…
Miluju tikot hodin
Miluju tikot hodin,
po vteřině vteřinu,
ten klid se mi moc hodí,
přitáhnu si peřinu…
Do noci život tiká,
čtvrthodiny odbíjí,
to tikání mi říká,
jak vše tik ťak pomíjí…
V tikotu srdce tluče,
z rytmu ale utíká,
čas vystavuje účet,
někdy se snad utiká…
Miluju tikot hodin,
to s každou vteřinou,
miluju tikot hodin,
tu hudbu nevinnou...
Refrén:
Brány, brány času,
brány – bez zápasu,
brány vteřin, minut,
brány, které minu,
když čas netiká…
Ten jednotvárný tikot
je mé duši balzámem,
všichni pod jedno víko
hodin časem padáme…
Miluju něžné tik ťak,
co se ze zdi usmívá,
za okny laje liják,
já si ten čas užívám…
Miluju tikot hodin,
uspí mne – i probírá,
tak už to prostě chodí,
zavřeš – však též otvíráš…
Miluju tikot hodin,
to s každou vteřinou,
miluju tikot hodin,
tu hudbu nevinnou...
Refrén:
Brány, brány času,
brány – bez zápasu,
brány vteřin, minut,
brány, které minu,
když čas netiká…
Jsem jako kočka
Šedý kocour v náručí,
šedé ráno v očích,
nechci chlapa v papučích,
co je tam, kam vkročí…
Chci chlapa, co pochopí
žert – i co je vážně,
jenž mě zchladí, roztopí,
nedotkne se vlažně…
Chci někoho, kdo na sobě maká,
někoho, koho poznání láká,
cizí země, cizí jazyky,
nechci toho, kdo vše fláká…
Refrén:
Když je mi zle,
jsem jako kočka
a vyhledávám samotu,
když je mi zle,
v samotě počkám,
vyhledávám ji – ano, tu…
Kdy řvu? Co mě nadzvedne?
Když se dítě týrá,
když vítězí hanebné
chování, ne víra…
Kdy řvu? Co mě rolítí?
Když bezbranné mučí.
Zvíře k citu podnítí,
člověk se jen učí…
Chci někoho, kdo na sobě maká,
někoho, koho poznání láká,
cizí země, cizí jazyky,
nechci toho, kdo vše fláká…
Refrén:
Když je mi zle,
jsem jako kočka
a vyhledávám samotu,
když je mi zle,
v samotě počkám,
vyhledávám ji – ano, tu…