I. Chci si stavět ráj:
Já si chci stavět ráj,
v nebi mi daj
hypotéku, již mám na bedrech nést
asi na doživotí…
Než mě z ráje vyženou,
vždy je někde had,
v ráji chci být sám - však se ženou
nejspíš už takhle napořád…
Tak ne se svou, nó…
Prý zas než se převtělím,
mám to na splátky,
můžu snad prý každou neděli,
v tom snovém ráji žít…
Hlavně chce to míti džob,
jinak v pekle jsem,
pak trpím hůř nežli kdy trpěl Job
pro ráj, jímž je tahle zem…
Mám z hvězd šapitó…
Refrén:
Nápady,
cíl a kild,
základy vyjasnit chceš a vždycky vpředu být…
Základy
máš už mít,
náklady si žádá i tenhleten nový byt…
To víš, že to chce klid…
Já stavím z nejistot,
jež mi dá čas,
nebe je mou střechou nad hlavou,
jež nemá se sprostě druhejm krást…
Než mě z ráje vyženou,
vždy je někde had,
v ráji chci být sám - však se ženou
nejspíš už takhle napořád…
Tak ne se svou, nó…
Prý než poznám anděly,
plují bez křídel,
vzduchem, ďáblice je sváděly,
no, snad nepříde
armagedon…
Hlavně chce to míti džob,
jinak v pekle jsem,
pak trpím hůř nežli kdy trpěl Job
pro ráj, jímž je tahle zem…
Mám z hvězd šapitó…
Refrén:
Nápady,
cíl a kild,
základy
vyjasnit chceš a vždycky vpředu být…
Základy
máš už mít,
náklady si žádá i tenhleten nový byt…
(2 x)
II. Beru kilo po kile:
Měl napsáno jsem na papíru,
co vše koupit mám,
mouku, vejce, sůl a pět sýrů,
no, snad na to mám…
Koukám takhle po regálech,
tak, co je v akci,
hele, ta mouka, ale, ale
se koupit vyplácí…
Refrén:
Beru kilo po kile,
až zpotí se mi košile,
když táhnu vozejk plnej mouky,
až vyhážu z ní všechny brouky,
stejně se to vyplatí,
mít zásobu - tak to se nikdy neztratí…
Tak mouku mám, teď vajec plato
obstarám,
dívám se na cedulku zlatou,
víc se nestarám…
Hlavně, že je to bez pukavců,
ty já nemusím,
teď nesmím zapomenout na sůl,
sýr já vyberu na kusy…
Refrén:
Beru kilo po kile,
až zpotí se mi košile,
vozík se mi pod moukou zhroutil,
o bonus přijdu, to mne rmoutí,
stejně se to vyplatí,
mít zásobu - tak to se nikdy neztratí…
Vsuvka (přímá řeč):
„Pane, dělá to pět set korun…“
„Ale počkejte, vždyť to bylo ve slevě…“
„Já tu žádnou slevu nemám…“
„Ale máte ji vyznačenou
přímo u zboží…“
„O tom nic nevím,
já to tu nemám…
To je asi už neplatný.“
„Tak to mi zavolejte mi vedoucího,
takhle to přece nejde…“
„To je pasé…“
Už čekám jenom u pokladny,
vím, že nárok mám,
jako každý zákazník řádný,
získat dárek tam (tam tam)…
U pokladny nikdo nic neví,
nedostanu šál,
přitom měl být součást slevy,
ten šál mi teda dal…
Refrén:
Beru kilo po kile,
zpotila se mi košile,
nákupy mne teď ve snu děsí,
co vím, že se neoběsím,
když šálu mi tu nedali
a v mouce kupón hledali…hledali…
Ztrácím kilo po kile,
plandá na mně košile,
nikde nemůžu už sehnat slevu,
co mne to stálo už jen nervů,
teď říkám si, buď jak buď
asi si dám zajít chuť (na ty slevy vůbec) chuť …
Refrén:
Bral jsem kilo po kile,
zpotila se mi košile,
nákupy mne teď ve snu děsí,
co vím však, že se neoběsím,
když šálu mi nedali
a v mouce kupón hledali…
III. Chatrč v lesích:
Vzpomínáš, když poprvý´s byl v ní,
bouřilo – venku se všechno chvělo,
protáh´s komín, vydržel´s pár dní,
náladu měl´s aspoň zprvu skvělou…
Zatopil´s, když už začalo mrznout,
vyvětral´s, když zatuchlost jsi cítil,
na nástroj uměl´s vždycky trochu brnknout,
měl´s to rád – i když ses´ té díry štítil…
Refrén:
Byla to taková vlhká díra,
ve které tě všechno nějak svírá,
přesto´s to tam miloval…
Chatrč v lesích… Chatrč v lesích…
Vzpomínáš, vždycky když´s byl dole,
jel jsi tam – s tím, že to bude bolet,
v nočním stolku občas ses´ hrabal,
říkal sis´, tak už to hochu zabal…
V zimě jsi opígloval svahy,
kraj ten ti býval víc jak drahý,
v světnici vymets´ pavučiny,
už vše je pryč – teď tam jezdí jiný…
Refrén:
Byla to taková vlhká díra,
ve které všechno tě nějak svírá,
přesto´s to tam miloval…
Chatrč v lesích… Chatrč v lesích…
Refrén:
Byla to taková vlhká díra,
ve které všechno tě nějak svírá,
přesto´s to tam miloval…
Chatrč v lesích… Chatrč v lesích…
Vzpomínáš, když poprvý´s byl v ní,
bouřilo – a vše se venku chvělo,
protáh´s komín, vydržel´s pár dní,
náladu měl´s aspoň zprvu skvělou…
Zatopil´s, když už začalo mrznout,
vyvětral´s, když zatuchlost jsi cítil,
na nástroj uměl´s vždycky trochu brnknout,
měl´s to rád – i když ses´ té díry štítil…
Refrén:
Byla to taková vlhká díra,
ve které tě všechno nějak svírá,
přesto´s to tam miloval…
Chatrč v lesích… Chatrč v lesích…
Refrén:
Byla to taková vlhká díra,
ve které tě všechno nějak svírá,
přesto´s to tam miloval…
Chatrč v lesích… Chatrč v lesích…
IV. Sám:
Starý lidský tajemství,
jak miliardy let jdou,
člověk šel sám cestou svou,
létal, plul, čert ví…
Jen sám, zkrátka sám, tvořil děj,
znal božskej klid i svou beznaděj,
ďabel se v něm skryl tak jako bůh,
druh jedinej žil tak sám, proč, to neví…
Byl sám, tady měl svůj ráj,
co víc už mohl mít,
jen blázni se všeho vzdaj,
když chtěj s druhým žít…
Co je jen ten cíl, bejt jedním z dvou,
vzdát se všech svých sil, nebát se pout,
proč se nám sny zdaj, co to je “já”,
v pekle najdeš ráj, bejt sám, se zjevíš…
Refrén:
Sám
sám bejt hodnej, sám bejt zlej,
sám tu tisíce let bejt,
to není můj ráj…
Sám,
vládnout světům, podsvětím,
neznat něžný vobjetí,
to není můj ráj…
Vím už, že mám bejt…
Jeden je teď v tisících,
v miliardách druhů svejch,
víš, světci i viníci,
každej má svůj cejch…
Jen sám, zkrátka sám, člověk žil,
znal božskej klid i svou beznaděj,
dobro i zlo v jeden celek skryl
někdo, jehož cíl tu snad nikdo neví…
Refrén:
Sám
sám bejt hodnej, sám bejt zlej,
sám tu tisíce let bejt,
to není můj ráj…
Sám,
vládnout světům, podsvětím,
neznat něžný vobjetí,
to není můj ráj… (2 x)