Nová básnická sbírka Marka Řezanky s obálkou Jiřího Staňka je na světě: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=483

Ukázka z knížky:

 V jarních jinotajích

V kontrastu k hrdým zdem, svatostánky všedna,
stojí tam proti všem, přehlíží se asi,
kde se vše prodává, kde se o zisk jedná,
v mlze tam postava slibuje, že spasí

 ty, co již mají šat z mramoru či květin,
slunce se proplétá stíny, jež se ptají,
a jež se budou ptát, proč že mají tleti
od zimy do léta v jarních jinotajích

 Svíčky se otřesou, vyhoří až do dna,
na čela platanů črtá víla hodná
vzkaz, že neokorá

 Fotky tam zežloutnou, z větví spadnou na zem,
ve jménu havranů zakrákají rázem
chrám. Ne, palác. Flora

Je nutná vina, aby padl trest?

Třicet devět, patnáctého března
do bláta se hnědá bota noří
Kufry v ruce, domov náhle nezná
ten, kdo měl všechno – teď vše mu boří
vylézali z ucha tlustí škvoři
v posměchu se krutě zapitvoří
nezvaní, jak kdysi Braniboři
v komoře cyklon, v síni úzkost, stres
Sype se sklo, synagogy hoří:
Je nutná vina, aby padl trest?

 Pražské jaro, v jeho čele Vesna
Morana však libuje si v hoři
snílkům cela bude opět těsná
Naděje? Zář? Pouze kapka v moři
Půda se tak opět nevytvoří
V třídách ďas, u kotlů profesoři
Hledal svět, kde morálka se stvoří
z prázdných slov patník má ten všivý pes
Doba, děvka, šlape za příkoří
Je nutná vina, aby padl trest?

 Jsou tu ti, jež nikdo nezaměstná
do čela se ženou agresoři
střílí se, z ran žádná není přesná
tvrdíme, že nikdo neživoří
Namísto holubic přišli tchoři
co mělo zdravé být, těžce choří
ze záplat nikdo nic neuspoří
zodpovědnost se nějak nechce nést
Kormidlo urvali matadoři
Je nutná vina, aby padl trest?

 Lavina vtrhla až na nádvoří
odpadky, šuntem se země šňoří
kradly se davy, které chtěly vést
ani sovy moudrost nepodpoří
je nutná vina, aby padl trest?

Dvanáctý únor

Dvanáctý únor, symptom shnilé doby
vypjaté zášti, nespoutané zloby
za dveřmi kaluž deprivace

 Bezmocná závrať, podpis lidské stvůry
na stránkách krví psané partitury
děsu a žalu, deviace

 Zaplatí nájem, cenu mrtvé šance,
pohřbená přání, s nimi elegance,
v okně se touhy nezalesknou

Zbytečný osud, promarněné vlohy
v rozbitých očích zboží bez výlohy
(myšlenky na smrt hlavou třesknou)

 Vypiplá kvítek, po němž jiný dupe
do snění řízne světlo bíle tupé
(jež už snad nejde nevyzvracet)

 Nevidí přístav - a když spatří, sotva
bude smět přistát (tomu brání kotva,

provaz a uzel rezignace)