Naději stačí sebeslabší stvoly...

Žijeme v době prapodivné

kdy z Amen máme „a man“

Na zdravý rozum hloupost plivne

tím líp, čím větší dement

„A men“ je blbost umocněná

tu vyřkne pravý lumen

Latiník zatím v koutě sténá

a čert se modlí k „woman“

Kdo o latině pranic neví

ať v angličtině vládne:

Člen neurčitý (je to prevít)

dát všude není snadné

U plurálu vždy správně schází

tak musím se ptát znova:

Zda dnes již normy, moji drazí

jdou přímo z Kocourkova?

Možná už napadlo vás také

co šlo by dělat s hymnou

„Hywomen“ je holt dnešním znakem

s „hywomen“ si vás všimnou

Vznešená hymna dávno nezní

a nechme nyní stranou

co počnou korektních her vězni

s panensky ryzí blanou...

Sestřence Dášence k narozeninám 10. 9. 2022.

Huda a zpěv: Josef Srb

 Text: Marek Řezanka

Teď často vzpomenu na pana Karla Kryla

a ač hrát nesvedu, sáhl bych po kytaře

když slyším ozvěnu, již vrchnost nezakryla

Ze zadnic vepředu mají být nové tváře

Chudák jde do basy – a grázl lyžuje si

Že se to nezlomí? Ne, přijde nová éra

Snad se již ohlásí, když pohrdneme „esy“

jež „vězně svědomí“ dělala z hochštaplera

Umělá fasáda, tak slabá, se již loupe

a krutě odhalí, co shnilo, v anotaci

co roky zasmrádá – jak všechny řeči hloupé

Prý hledí do dáli – jsou ale krátkozrací

Ze vzorů ostuda a divná pachuť zbyly

když pásky přes oči skončily na dně v koši

Zase jsme trochu dál a trochu za debily

když mrtvé překročí ti samí s kůží hroší

Když „vpřed“ nám přikáží – tak jdeme – ale do zdi

a do zdi narazí, kdo vydal by se zpátky

Krmí nás siláží – a už i v tom se zpozdí

za silné námrazy uprostřed křižovatky

Hesla se nemění – jsou jenom nová loga

Chirurg je bez místa – však operace začne

K našemu zděšení pozvali patologa

Léčba se nechystá – to pitvy budou značné

Z knih škrtli pasáže, jež by nám něco daly

Myslit je škodlivé – tak mnohé vatry vzplanou

Když znát se zakáže – vše určují pak svaly

Cit mizí s odlivem – a rozum hlavní branou

Teď často vzpomenu na pana Karla Kryla

když zemi prodanou utratí jako čokly

Snad nohu do třmenů již nedá kamarila

v níž slovo dostanou vždy vši a ti, kdo zcvokli…

Text: Marek Vojtěch Řezanka

Hudba: Josef Srb

Hudba a zpěv: Josef Srb

 Text: Marek Řezanka

Píseň, jež vznikla ve spolupráci s autorem hudby a intepretem, Josefem Srbem a textařem, Markem Řezankou.

Báseň věnovaná současné situaci. 

Věnováno Jiřímu Kimlovi (1947-2021)

Věnováno milované manželce Kateřině. 

Snad víme, kdo to je/ a co předvedl, stačí...

Věnováno Zoře Šimůnkové.

 Překlad Dust if you must (Rose Milligan) 

Věnováno herci, Josefovi Somrovi

Domnívám se, že tato báseň nepotřebuje obsáhlých dovětků. Jen chci všem popřát, aby v těchto časech nalézali pevné body, o něž se lze opřít - a vytrvat...

A ještě je tu jedna věc. Uvědomuji si, že jsem sem poslední dobou dával básně převážně tíživé. Ano, tak vnímám dobu, v níž žijeme. A snažím se ji popsat bez retuší. Ale souhlasím, že občas je třeba tu tíživost proložit něčím hřejivým. Něčím, co je opakem temnoty. Věřím, že toto by mohl být ten případ...

K MDŽ.

Máme dva muže, různý přístup k nim:

Jeden je slaven – druhý těžce pyká

Souzený v Rusku totiž hraje prim

druhého touží dostat Amerika

Jeden se těší přízni médií

druhý se příliš nedostává do nich

Jeden prý čelí děsné bestii

druhý je stvůrou, tak ať nežadoní

Jeden, ač tráven, zdravím překypí

druhý už déle nad hrobem se motá

Jeden je rek, jenž uhne před šípy

druhý jen špína, již zašlápne bota

Rusko prý honí oběť nevinnou

smetou se čachry jako zpronevěra

„UeSA“ hochu plenku převinou

políčeno pak mají na „gaunera“

Na toho, který zločin odhalí

a proto nesmí nikdy vylézt z basy

Spravedlnost má krůček pomalý

zločinci i ten zcela zatarasí

K demonstracím pak jeden nabádá

druhý si může leda hodit mašli

Tento svět neví, co je zásada

a tak ho místo cti jen podlost krášlí

O lidských právech vrahoun vypráví

za světlou vydá nejtemnější stránku:

Kde byli všichni lidé vnímaví

když kdosi v Státech střelil veteránku?

Obrázek světce pravda pocuchá

jenže svět radši ve lži stále žije:

Assange dál sedí s cejchem zloducha

Navalnyj v Pekle získal sympatie…

Věnováno paní Haně Hegerové.

Báseň věnovaná H. Maciuchové

Po Bílé hoře přišla totalita...

Věnováno Haně Zagorové.  

 Rozloučení s Milanem Lasicou.

Hudba a zpěv: Josef Srb

 Text: Marek Řezanka

Přání do roku 2021

 Napsáno na melodii Hlídač krav od Jarka Nohavici 

Temno je zpátky/ v celé zrůdné šíři...

Báseň od E. A. Poea přeložil Marek Řezanka.

6. 4. datem odchodu T. Spencerové.

Text: Marek Řezanka

 Hudba a zpěv: Josef Srb 

Zvykej si…

Žádný vládce neměl rád

toho, kdo se ryje

v tom, co hlásá daný řád,

s rysy anarchie.

Kdo moc věděl, kdo moc znal,

vybočoval z davu,

buď se držel opodál,

nebo ztratil hlavu.

Refrén:

Máš jiný názor? Přemýšlíš a čteš?

Čarodějnice na hranici hoří.

Můžeš mít pravdu – stejně je to lež.

Zvykej si trpět – zvykej na příkoří.

Že hledat různé argumenty chceš?

Inkvizitoři seznamy již tvoří,

podle nichž jsi jen malá zrádná veš.

Zvykej si trpět – zvykej na příkoří…

Poddanému řekli: Věř

tomu, co kněz káže.

Kacíř je jak divá zvěř,

srovnají ho stráže.

Bylo to tak doposud:

Nezapomeň na to.

Na výběr máš: Buďto blud,

nebo církev svatou.

Refrén:

Máš jiný názor? Přemýšlíš a čteš?

Čarodějnice na hranici hoří.

Můžeš mít pravdu – stejně je to lež.

Zvykej si trpět – zvykej na příkoří.

Že hledat různé argumenty chceš?

Inkvizitoři seznamy již tvoří,

podle nichž jsi jen malá zrádná veš.

Zvykej si trpět – zvykej na příkoří…

Na pranýři můžeš stát,

nebo práskat bičem.

Mít svou pravdu – a s ní hlad,

či se nepřít v ničem.

Vždy, když oheň krutě plál,

mnozí se hned shýbli.

Tam, kde vládnou strach a žal,

Ďábel šíří bibli…

Refrén:

Máš jiný názor? Přemýšlíš a čteš?

Čarodějnice na hranici hoří.

Můžeš mít pravdu – stejně je to lež.

Zvykej si trpět – zvykej na příkoří.

Že hledat různé argumenty chceš?

Inkvizitoři seznamy již tvoří,

podle nichž jsi jen malá zrádná veš.

Zvykej si trpět – zvykej na příkoří…

Pořád se píše, jak se volby blíží

radost se ovšem lidí nezmocní

Vybírat z hnoje nelze bez potíží

zvlášť když jsou z puchu všichni nemocní

„Nevýběr“ vládne – volič hlesne: Škoda

Pravidla volby též již neplatí

Ústavní soud pak tečku tomu dodá

na hlavu všechno zcela převrátí

Nejdřív se psíci v bernardýna spojí

a pak jim k tomu důvod seberou

Bernardýn byl však pinčem na pokoji

jenž chce moc kostí – ne jen některou

Zavládl chaos – nic teď není jasné

Zda budou volby dřív, či později?

Krám zůstal prázdný – čeká se, kdo zhasne

Vlak, který stopli, sjíždí z kolejí

Pravidla hry nám tedy shora mění

ratlík se bojí – a tak zaštěká

Volič jen zírá v tupém omámení

jak by se doma octl z daleka

Někdo tu frašku z tragédie tvoří

vyškrtá sirky – sebe zapálí

S ohněm si hráli páni senátoři

Budou snad hasit požár nastalý?

V době, kdy život se tak málo cení

a kdy nám někdo mříže přivaří

ještě nám přibyl důvod k znechucení

Škrtneme další datum v diáři?

Pořád se mluví, jak jsou volby nutné

a že to na nich leží svoboda

Už i tu stafáž Ústavní soud utne

namísto kosti princip ohlodá…