V roce 2014 se stal Marek Řezanka spolu s Markem Šlechtou vítězem kategorie Poezie v projektu e-moc-e (Více viz: http://www.e-moc-e.cz/)

 Tři básně Marka Řezanky, se kterými oslovil porotu i čtenáře, jsou zde:

Když stromy podetne blesk

Ořech a lípa, stromy plné mízy
větve prolnuly se, spolu spojeni
chtěli žít líp a
obraz náhle mizí
vše je smutné, lysé
vše se promění
Jaro se zdálo, že je s nimi stále
láska dala plody, jsou si souzeni
stačí tak málo
jedno malé ale
kousek od nehody
zbývá pouze nic
Z rozesmátých květů uschlé trní padá
už prý ani větu nesmí Evě Adam
sdělit
spadly brány
Život v cuku letu přetrhne se, zvadá
každý chvíli je tu,
srdce byla mladá
Jakuba a Jany

Nory zapomnění

 Zmačkaný zažloutlý list
dopadá na koleje
spolu s kapkami zlosti
lhostejnosti
a pohrdání

Zvláštní
že dopadá v době pupenů
slunce rozrazilo dveře
průvanu
však tablety v hrnku
kysele komentují
semknuté stěny

Jako by k sobě přistupovaly blíž a blíž
a neviděli člověka
mezi sebou

Ostatně
kdy jindy má odkvést vlčí mák
než v záři pampelišek
rostoucích podél trati
už je tak unavená
že i pražce vytrhává bolestí

Necítí ji
vidí dopadat šraňky
jako paličky na buben

Maluje portrét
valér zoufalství
přejde do naděje
ne, na to tam stál až příliš dlouho
na kolejích

Mršina se balí do papíru
aby zbylo ještě na oběd
a možná několik večeří
u televize
s pocitem žáhy
a nepříjemného tlaku
někde u žaludku
Jsme bezrucí
a proto jen přihlížíme
na rybníky plné utopenců
ve spěchu popadneme igelitku
Pádíme do svých nor
zapomnění

Něco v tobě doutná

 Hněv ulic stéká opět do kalichu
jen ještě kapka, pohár přeteče
Stačí střih, klapka, záchvat bez křeče
navečer deka halí světskou pýchu
Hlava zas třeští, tělo v jednom ohni
křivé jsou tváře toho zrcadla
v němž se lež páře, pravda zapadla
Drží tě v kleštích, tak se, prosím, ohni
Klystýrem chtěli léčit humanitu
mrtvými těly boří hradby mýtů
šaškova zní loutna
Ramena cely, nohy blahobytu
přetvářka velí, ptá se. Ptá se – jsi tu?
Něco v tobě doutná